pátek 17. listopadu 2017

17. LISTOPAD

TŘI ŠPEJLE

"Umísťovaní je možné spojit též s malým happeningem, čtením, projevy či dalším programem."

Sice ve čtyřech a v obýváku, ale splněno:-).





























Lucky photo

čtvrtek 16. listopadu 2017

COMEBACK

Když se Šušu narodila, hodně jsme s Bohyní vyráběly.
Z korku, kartonu, pet lahví...
Jako správná super matka, jsem během kojení rolovala DIY návody na Pinterestu, s krkající Šušu na rameni shromažďovala po bytě materiál a těch 45min drahocenného novorozeneckého spánku mezi kojeními s Bohyní trochu křečovitě tvořila. 
Když si odmyslím tu obrovskou únavu, hezky se na to vzpomíná.
Od té doby nic! Novorozenci budou čtyři, víla všeumělka se realizuje ve škole a já v práci.
Sypu si popel na hlavu, to vážně museli Bohyni vytrhat čtyři nové zuby, aby se jí ty ostatní vešly do pusy a její máma oprášila společné kreativní chvilky?
Stud, obklad, ibalgin, drátek, lak, chtělo by to i odlakovač, ale ten zrovna došel.
Kytičky z drátku - dobrý, tak nějak jsme to zašmodrchaly, drželo to a docela pěkně vypadalo.To s výplní okvětních lístků to bylo o poznání horší. Rozhodně nestačilo lístky přeláknout lakem na nehty, bylo potřeba lak vylít do nějaké menší nádobky a nechat "zavadnout", protože přímo z lahvičky byl moc řídký. 
Prostě práce pro velký holky!
Bezzubka fandila z gauče a já omámena výpary urputně plnila zavadlým lakem jeden okvětní lístek za druhým. Tomu říkám dělba práce:).
Nakonec se kouzlo podařilo a já se tímto zavazuji, že další domácí výtvarka proběhne dřív jak za čtyři roky - hned jak koupím odlakovač a dostanu všechen ten lak na nehty z jídelního stolu!

































Lucky photo

středa 15. listopadu 2017

VADNE

Vadne nám domácí štěstí.
A já se tak snažila, možná až příliš...
Povídali jsme si, sem tam jsem ho letmo pohladila, zdálo se, že se nám spolu žije hezky.
Stačila jedna osudová chyba.
Splést si lahve s rozprašovačem a týden Soleroilii rosit sanitolem:).




























Ilustrace: https://cz.pinterest.com/pin/AZYigeHAXq0IcpGTLG4ZjDi5hxW9q8wZ9CsyGhEuo75lvQzbf_2jq9I/




čtvrtek 2. listopadu 2017

KYSELO

To je jako teď nějaká móda
psát nevyžádané maily, zprávy a komentáře s negativním hodnocením mé práce? 
Předem chci upozornit, že ne všechna negativní hodnocení jsou nevyžádaná. Za konstruktivní zpětnou vazbu, leč negativní, jsem vděčná. Ale jedovatý email od někoho, kdo má místo profilovky králíka, a zprávy od zdánlivě podobně smýšlejících kolegů, kteří si tak léčí své šrámy, jsou fakt k nas...štvání.
Prej jsem málo autorská!
A já někdy něco takového slibovala? To se jako musí? Kdo určuje míru autorství?
Možná festival Mini:). Říkala jedna z těch chytrých paní, která mi píše, že prej jen tam se prodávají originály. Ve vší úctě k festivalu, to fakt myslíte vážně, že jen čepice koupená tam, protože byla vidět, platí a všechny ostatní jsou její kopírky? Naštěstí mi to nepřijde smutný, ale vtipný.
Nebavím se, pracuju, i když mě má práce těší, pořád je to práce a cílem té práce je určitý zisk. Jo, počítám, kalkuluju, vymýšlím výdělečné, ale prodejné věci, navrhuju, zpracovávám zbytky, recykluju, inspiruju se na zahraničních webech a stránkách... Je to tenká hranice. Mám však naprosto čisté svědomí, neprodukuju žádný Adidos!  
A jaké je vaše zaměstnání?
Všechny věci se nestydím podepsat vlastním jménem.
Vždycky se snažím do všeho vnést své vlastní já, trochu toho/té Lucky.
A nebudu na všem kvůli své osobitosti dělat barevné bambulky, roztodivné potisky a kudrlinky. Vyznačuju se jednoduchostí, určitou syrovostí a věcmi, které jsou vhodné k dotvoření k obrazu mému a vašemu. Snažím se být jiná  tím, že se moc nesnažím.
Ne, domečkové postele a spoustu jiných mnou prodávaných věcí jsem nevymyslela. Jestli chcete, vyrábějte to a prodávejte taky, třeba se vám to bude víc hodit do konceptu, líp to zpropagujete, nafotíte, vyrobíte. Tomu se říká zdravá konkurence.
Všechno už tu jednou bylo: houpací prkna, harémky, čepice homelessky, kokedamy, hnízda, kabelky. Vždycky se to dá udělat jinak, líp, z jiného materiálu, jinýma rukama, v jiné zemi, za jinej peníz.
Miluju tu komunitu lidí, kteří se toho nebojí, většina z nich má fakt "koule" a kvůli osobnímu přístupu, který je pro tutu formu výroby a prodeje specifický, jsou všichni tak zranitelní.
Nestačím se divit, že si někdo najde čas na jejich nevyžádané písemné hodnocení. To je jako bych vlítla do vietnamské prodejny a začala tam vysílat, že prodávají shity. Neni normálnější tam prostě nechodit?
Dobře mi tak, dala jsem se naivně všanc.
Naštěstí jsem nevyléčitelná, zdravě sebevědomá optimistka, která ještě pořád věří na jakési lokální pochopení a souznění.
Všem, kterým "nevadím":), děkuju moc za pochopení a všem ostatním vzkazuju, ať si trhnou nohou.

A opovažte se někdo vyrobit židli, tu už totiž taky někdo vyrobil!

P.S. Tohle není omluva, ani výmluva, ale povzdech...

























Ilustrace: http://laostudio.blogspot.cz/2013/07/tattly.html

pondělí 30. října 2017

NAVZDORY

Zima mi nevadí - když jsem v teple!
Proto ty nové zimní šaty by Lucky.
S nimi bude zima hned snesitelnější:).
































Lucky photo

pátek 27. října 2017

SAMO

Byli jsme v Praze a bylo tam zase blaze.
Strávit volební sobotu v Botanické zahradě a na Slavíně byl báječný nápad.
To, že se bývalý ředitel Botanické zahrady jmenuje pan Větvička, náčelník horské služby Chlad a reportér většiny reportáží o požárech, Požár mě prostě baví.
Bohyně má starosti. Bojí se, že když se něco stane první středu v měsíci, když se zkoušejí sirény, nikdo nepozná, že se něco skutečně stalo!
Šušu má kluka. 
Jmenuje se Pepíček.
Ujíždíme si na ořechové zmrzlině z Lidlu.
Podařilo se mi vyprat propisku, kartáčku s Odolem neodolala ani ona.
Poslední dobou spíš jsem, než že se snažím být.
Někdy je až strašidelný, jak to samo funguje.


















































Lucky photo

středa 18. října 2017

NO TOTO

Byla bych hloupá, 
kdybych té nabídky nevyužila.
A věřte mi, že bych napsala, kdybych nebyla spokojená.
Na fotoknihu od Saaldigital jsem četla chválu ze všech stran. Já nikdy žádnou fotoknihu nedělala, trochu staromilsky plním klasická alba svých oblíbených rozměrů a majetnicky zakládám jedno vedle druhého do poličky. Fotokniha by mi tam prostě nepasovala, nemám na ni poličku a už vůbec nemám čas se učit s programem, který by mi ji pomohl udělat.
Nakonec jsem, holka marnivá, neodolala, něco si někde odklikla a pak doslova za pět dvanáct, než mi vypršel kupón, fotoknihu vysmahla.
Byla to hračka, program byl naprosto intuitivní, v poledne jsem odeslala knihy do výroby a v 15.00hod byla zásilka vyexpedována. Škoda jen, že doprava trvala tři dny:).
Nepřestávám se kochat, ta kvalita, ten papír, ty barvy, ta rychlost.
Alba dobrý, ale významné události si zaslouží víc...


































Lucky photo