Draci ve skalách je jedna z akcí, kterou si za žádnou cenu nenecháme ujít, a to nejen proto, že i já jsem bývala tetou ze Švagra:).
Je to taková malá oslava vzájemného soužití dětí bydlících v rodinné buňce s dalšími obyvateli malé vesničky Skály u Protivína. Ti akci pořádají společně s dětským domovem Písek, organizací Letní dům a ŠVAGREM.
Je mi jasný, že doba dobrovolnictví moc nepřeje, ale kdybyste náááhodou věděli o někom, kdo by se rád stal dobrovolníkem a přiložil ruku k dílu třeba při pořádání takové akce a nebo by si rád několikrát do roka udělal prázdniny a utekl od všednodenních starostí s partou lidí, kterým osud dětí se znevýhodněním není lhostejný - honem SEM!
Věřte mi, že nebudete litovat!
Na to "být ŠVAGRem" se totiž nezapomíná:-).
Foto: Lucky
Červenec - dobrý, srpen - nic moc, září - na prd. A teď bych na té horské dráze prosila nahoru, díky!
L♥
Instagram
Foto: Lucky
Je těžký být rodinný optimista, když je vám ouvej.
Nesnášim bezmoc a ta bohužel se smrtí souvisí. Oba dva dědové odešli v září, ten druhý si vybral to letošní.
Začínám mít ze září respekt!
Ještěže děti vyžadují pravidelný rěžim a stravu, to se vám pak těžko stagnuje a sabotuje.
Bohyně si i přes hemofila a zánět nosohltanu vydupala účast na pohřbu. Poplakala si. Na hostině slupla dva řízky se salátem, po obědě na tři hodiny usnula a večer u stolu se jen tak zeptala, jestli si už může dědu vymazat z mobilu.
Závidim dětem tu bezprostřednost a přímočarost.
Kde jsme ji nechali my...
Foto: Lucky
Snad si na nás neoloupete brambory, nestrčíte nás do mokrých bot, nezabalíte do nás hygienické potřeby nebo porcelán do výbavy. Snad si nás odložíte třeba na noční stolek:).
Děda by koukal, vždycky říkal, že je to u nás jak do časopisu.
Už jsem mu to nestihla ukázat...
Mariane bydlení říjen 2016
Foto: Lucky
Bodejď by mi v tom dusnu nebylo dusno, když mám rozděláno asi milión věcí.
Když já mám tvořivou slinu bohužel vždycky v takovejch vlnách, to pak rozdělám několik projektů najednou a pak jsem trochen ve stresu.
Třeba jako teď. Venku třicet, v pracovně čtyřicet a já dodělávám vyteplenou mikinu, kterou jsem si usmyslela mít v nabídce Lucky LIMIT jako hit letošního podzimu. Nemusim vám dopodrobna líčit, že je mi v ní poněkud vedro a že před omdléváním mě zachraňují jen časté vpichy špendlíků s barevnou hlavičkou, které si sama sobě způsobím při zkoušení, špendlení a lazení té správné fazonky.
Ano - mám krejčovskou pannu, ale velikost 44, a tak jsem sama sobě woodoo panenkou. A tak nevim, jestli si přát ať je ještě chvilku teplo, abychom ty mikiny nepotřebovali, nebo ať už se konečně malinko ochladí, protože v tom vedru nejsem schopná ji dokončit.
O to víc se raduju z dotažení aspoň jedné věci, a to jsou DOMEČKY/POSTÝLKY. Tentokrát nejde o bunkry a doupátka k odpočinku a příležitostnému přespání. To už jsou opravdové postele s rošty, které splňují všechny podmínky pro každodenní pohodlné přespávání.
A jsou krásný:)!
Foto: Lucky
Indiánský léto?
Babí léto? Hezkej podzim? Nevim jak vy, ale já se dusim!
Přijde mi to nějaký divný...
Foto: Lucky
Říkají mu Dr. House,
ale přijde mi, že mu to docela lichotí.
Můj Dan má totiž ty (jak všichni říkali) "připitomělý" domečky nakonec stejně rád jako já.
Jsme na ně až vtipně pyšní! Ze začátku se nám smáli, že prej co to jako je? Pár klacků? Za tolik peněz? Dyť to ani stěny nemá? To je pro psy? Hahahaha.........
Nakonec je to nejprodávanější produkt Lucky LIMIT.
Tetelim se nad každou fotkou po zabydlení, Dan mi kouká pře rameno a žadoní: "Uka!"
Ukážu:), ráda... a vám zase ráda ukážu pár fotek ze zákulisí toho našeho trochu bláznivýho family businessu
PS: Páč, bejt domečková jednička - to je pěkná honička:)!
Můj muž/váš truhlář:), je při práci neodolatelnej!
Mám vás ráda, ale celýho vám ho neukážu. Ruce vám musej stačit, některý kontakty si nechám raději pro sebe.
Děti teda při podnikání chvílema trochu překážej.
To je pak lepší je zavřít do vedlejší kanceláře.
Třeba, když se počítají vruty! Doufám, že jste všichni našli správný počet? Kdyžtak víte, kdo za to může.
S případnými reklamacemi se prosím obracejte na naše samozvané brigádnice.
Ovšem s čísly na některých částech dřeva nic nenaděláme.
Snad jen že se je vynasnažíme dát co nejmíň na dohled.
Zato vám dírky pěkně předvrtáme a všechno pěkně ručně označíme, abychom nebyli postrachem jako Ikea:).
Někdy je potřeba něco nafotit, třeba novej model domečku!
Přepudrovat nos a jde se na to.
Ták... holky, a když se pěkně usmějete, můžete si pak před dílnou natrhat rajčátka.
Že je nejíte, neva - já si večer ráda dám.
Stávka!!! Ty dnešní mladý holky taky nic nevydržej?
No, dobrá - tak jděte na ty rajčata! A já myslela, že vám nechutnaj??? Že by hlad...
Ještě zabalit do strečovky, abych ho doma zase mohla rozbalit, vypálit logo a znova zabalit do bublinek.
Opravdu se snažíme myslet ekologicky!
Střih!
(Akci pošta jsem záměrně vynechala, to neni nijak extra fotogenická fáze, teda pokud z nějakého závažného důvodu nevláčim domeček pěšky na Bugaboočku a smýkám za sebou řvoucí Šušu, která se něchce dělit o kočárek s hromadou dřeva.)
A tramtadadá...
Vyndejte kapesníky, nastává hepáč, to když nám dáte vědět, jak se těm našim dřevěným dětem u vás daří.
Třeba jako tady: klik
To je prostě nejvíc (a to už bez ironie:) !!!
Foto: Lucky
Díky vašim včerejším komentářům jsem se pokusila si všechno srovnat, propojit si souvislosti, vyslovit nevyřčené a nakonec se dostavil...
Ten mnou milovanej pocit normálnosti, kterej jsem na chvilku ztratila, když jsem nabyla dojmu, že přemíra lásky je divná.
Moc děkuju za každý váš komentář, s dovolením odpovím dnešním příspěvkem:
Jakýkoliv systém je ošemetná věc, ale na jeho opuštění třeba my nemáme ty správný "gule".
A tak pomyslně vybalím svoje imaginární tašky, který jsem celé rodině v duchu zabalila, když jsem nás v afektu stěhovala soběstačně žít někam na Šumavu, a budu dál Bohyňce trpělivě vysvětlovat, že některý věci se v životě prostě musí.
Třeba chodit do školy!
Ani vlastně nevím, co mě na té školní, táborové, školkové, jesličkové grotesce překvapilo.
Přece někdo, kdo se narodí matce výtvarnici, ve znamení Lva, po dvou vyvolávačkách, ve 43. týdnu těhotenství, nemůže jakékoliv odloučení nést dobře?!
Nezapadá! Nezapadá do tabulek, škatulek, kolektivu, systému. Jak by mohla - je strašně nohatá, přechytralá, zodpovědná, citlivá, líná, hezká. Požitkářka s nebývalim smyslem pro spravedlnost, zoufale toužící po obdivu, která klame vzhledem a tělem.
Ona nemá konkrétní problémy, ona je problémem sama sobě.
Nebudu na ni ječet - slibuju! Nasadim béčko, budu ji poslouchat, pomáhat, motivovat, chválit, mazlit, hladit a milovat. Krok sun krok k samostatnosti.
Kéž by si tu její lásku šlo naakumulovat a vypustit si ji pak, až bude někde ve světě.
A světe třes se, ona bude NĚKDO:)!
Foto: Lucky
Zmítám se ve víru zážitků, emocí, úkolů, milníků, nápadů a nedodělků.
Ještě ze mě nevyprchaly smíšené emoce z Bohyňky předčasnému návratu ze soustředění (z důvodu nepřekonatelného stesku) a už řeším další citovou újmu, kterou je "ODPOLEDKA".
Ten telefon, který jsem jí dala do školy kvůli potvrzování příchodu a odchodů, asi ještě zvážim - dneska jsem každou přestávku měla srdceryvný telefonát z dívčího záchodku, že jako by chtěla být radši doma.
O velké přestávce se přidala bolest břicha.
Pomalu už mi docházejí slova, nakonec jsem to ukončila tím, že do školy chodit prostě musí, nebo mě zavřou do vězení.
Někdo nějaká rada?
Foto: https://cz.pinterest.com/pin/378232068688433231/
a jeho divoženky:).
Foto: Lucky
